Nábřeží paromilů proběhlo v Hradci Králové na Eliščině a Smetanově nábřeží
a v parčíku na náměstí 5.května. Po ránu trošku zazlobil déšť ( ve stadiu příprav ) ,
pak se již počasí stále vylepšovalo , v odpoledních hodinách již bylo takřka ideální .
Akce se zúčastnilo 53 vystavovatelů, z toho 11 zahraničních.
Exponátů tu bylo k vidění kolem tří stovek.
Jednotlivé exponáty byly zařazeny do sekcí:
- na náplavce Eliščina nábřeží se představily Sbory dobrovolných hasičů
Expozici tvořily historické stříkačky:
parní stříkačky z Hradce nad Moravicí, Chotětova, Jilemnice, Klatov, Roztok u Jilemnice, Semil a Svojanova – ruční z Hrádku u Nechanic, Chotětova a Přepych.
V porovnání s červencovým sletem parních stříkaček, který proběhl v Ekotechnickém muzeu v Praze se nám podařilo soustředit víc než dvojnásobek exponátů(tam jich bylo jen pět).
Pár stříkaček nám ještě chybělo – věřme, že za rok dorazí i stříkačky z Netolic a Radiměře.
Akci výborně zakončili hoši z SDH Přepychy, se stříkačkou za traktorem, manifestačním kolečkem. V uniformách a za halasného troubení objeli k potěšení diváků dvakrát parčík.
- na Smetanově nábřeží bylo k vidění asi to nejzajímavější, většinou velké mechanizmy
Šlo o parní válec z Muzea starých strojů Brno, Sentinel člena našeho klubu Zdeňka Balského,
parní vůz pana ing. Konopáče, velký model parního válce nestora českých vystavovatelů
p. Bezoušky, úžasná parní kola a motocykly pánů Barnasíka a Pavelky z Moravy, nádhernou
lokomobilu p. Šedivého, která nedávno získala ocenění v Maďarsku, a řadu menších pojízdných modelů parních mechanizmů.
Odtud vyjížděl také bantamový vláček, který propojil Nábřeží s Železničním muzeem
Signalmontu, v jehož areálu bylo možno přestoupit na stařičký motoráček M131( přezdívaný Hurvínek ) přátel ze Společnosti železniční výtopna Jaroměř. Ti do Hradce přivezli po ránu návštěvníky od Jaroměře historickým vlakem , taženým parní tendrovou lokomotivou 423 , přezdívanou Velký Bejček.
Vytížení historického vlaku a návštěvnosti muzea to, žel, příliš nepomohlo.
-na náplavce Smetanova nábřeží
Tady se jako vloni soustředili modeláři: lodní a další. Největším lodním modelem tu byl stokrát zmenšený Titanik profesionála v tomto oboru p. Zelníčka z Průhonic a řada neméně precizních modelů přátel z Německa a Rakouska. K vidění tu byly i modely parních strojů: voraček, parních kotlů a strojů, vakuových motorů.
Děti tu snad nejvíc obdivovaly radiem řízený parní traktor s vlekem p. Seidla z Bavor.
- v parčíku 5.května
Tady byl vpravdě ráj dětských železnic. Přátelé z Drahservisu Brno tu postavili pro parkovou železnici rozchodu 5“ obrovský ovál. Dvě železnice o rozchodu 7 ¼ “ tu prezentovala Sičova drobná železnice z Ostravy a MUDr Vídner ze Skalska. Ten tu měl navíc dvě menší parní lokomobily, z nichž jedna poháněla dětský kolotoč. Pozoruhodným exponátem tu byl
vláček o rozchodu 3“ p. Prokeše z Havlíčkova Brodu. Zájem dětí byl takový, že všechny tyto vláčky je vozily ještě k večeru, ač akce již oficielně dávno skončila.
- na Labi
Je to řeka Labe, která dělá nábřeží Nábřežím. V Evropě proto nemá naše Nábřeží
ekvivalent.
Tuto skutečnost nám každý závidí: svědčí o tom i článek, který o NP pro renomovaný německý modelářský časopis Technik Report napsala vloni manželka jednoho z německých vystavovatelů p. Jackwertová.
Třešinkou na dortu tu byly jako vždy naše kolesové parníčky Hradec a Královna Eliška, které se plavily se zájemci po řece a umožnily jim tak nezvyklé pohledy na hradecké dominanty.
Perlou se pak stala unikátní barkasa p. Jella z rakouského městečka Krems am Donau, opatřená šroubem a poháněná parním strojem o výkonu 3 HP. Vystavovatel ji představil nejprv na souši a pak s ní ještě na vodě povozil čestné hosty. Všichni obdivovali její řemeslné zpracování, však si ji také majitel cení na 30 tisíc Eur.
Nábřeží bylo navíc symbolicky propojeno s Informačním centrem Obnovitelné zdroje
v labské vodní elektrárně Hučák.
Nábřeží paromilů 2009 bylo rozsáhlejší a režie akce propracovanější, než vloni.
Návštěvnost možno odhadnout na dvanáctitisíc lidí – z nich vláčky, kolotoč a parníčky povozily nejméně třítisíce zájemců.
Areál měl jednotný a kulturní vzhled.
Jednoznačně se osvědčilo vymístění stánků s občerstvením na periferii parku.
Ne, že by všechno bylo ideální.
S prvními ročníky letošní Nábřeží nicméně srovnávat nelze. Poté, co jsme akci
v r. 2007 vzkřísili z mrtvých, permanentně ji zlepšujeme. Je u nás jediná.
Neopakovatelná tu je atmosféra – vše se odehrává pod širým nebem, na břehu řeky Labe,
s parníčky a kulisou Kotěrova muzea a panorama historickém města.
Proto, ale také dík dobré organizaci, se už dnes o Nábřeží v Evropě ví. Jestliže tu pak zahraniční vystavovatelé tvoří dvacet procent, název „mezinárodní“ si naše Nábřeží po právu zaslouží.
Konec dobrý, všechno dobré – za vše mluví bez nadsázky příznivá reakce vystavovatelů
i diváků, tedy výsledek.